Díky pandemii koronaviru a uzavření škol přichází čas na zodpovězení otázky smyslu vzdělávání. Nabízí se příležitost podívat se na české školství z jiného úhlu pohledu, a zamyslet se tak nad tím, jaké jsou jeho slabiny a naopak přednosti.
Změna ze dne na den
Pandemie koronaviru a následné uzavření škol převrátilo svět doslova ze dne na den. Učitelé, žáci, rodiče a ostatní aktéři ve školství se tak ocitli v bezprecedentní situaci. Místo osobního kontaktu se jedinými dostupnými komunikačními kanály staly počítač, mobil nebo tablet, v některých případech poštovní schránka nebo nástěnka před školou.
Žáci a studenti sice nedochází do školy, ale přitom nasbírají zkušenosti a naučí se i více než za stejnou dobu v lavici. Sice se jedná o odlišné věci, než které byly v plánu jednotlivých předmětů, ale přesto dost užitečné. Učí se tak nyní samostatnosti, odpovědnosti nebo i čistě praktické věci jako například vaření.
Ředitel Smíchovské střední průmyslové školy Radko Sáblík je přesvědčený, že změna, která na některých školách nastane, výrazně obohatí studium v dalších letech. Sáblík se spolupodílí na přípravě podkladu pro Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030.
Koronavirová pandemie a následné uzavření škol dávají možnost nahlížet na české školství za běhu a přitom z jiného úhlu pohledu. Dávají možnost zamyslet se nad tím, jaké jsou jeho slabiny nebo naopak přednosti.
Navzdory tomu, že Česká republika investovala do vzdělávání v roce 2017 pouze 3,9 % HDP, a tak značně zaostává za průměrem EU 4,6 %, si ředitelé i učitelé s naprosto nevšední situací poradili skvěle. A to i navzdory tomu, že Česko stále neví, co vlastně od svého vzdělávacího systému chce.
Rozdílné věci ve školství
Učitel Daniel Pražák, který se v iniciativě Otevřeno věnuje inovativnějšímu vzdělávání pedagogů, řekl, že je pro něho fascinující dívat se na český vzdělávací systém, jak i přes protichůdné věci funguje. Na jedné straně je tu tak inkluze a rámcové vzdělávací programy, které nahradily osnovy a dávají volnost a možnost diferenciovat výuku na školách. Na druhé straně se do toho pustily státní maturity a jednotné přijímací zkoušky. Podle něj to tak ukazuje na dlouhodobou nekoncepčnost v českém školství.
Mezi školami stále panují obrovské rozdíly. Sáblík varuje, že se znovu rozevřely nůžky mezi školami, které jsou na různé úrovni. Některé školy nyní pracují online, jsou se studenty v kontaktu a vymýšlejí nové věci. Někde však pouze pošlou emailem instrukce, co se naučit a tím tak veškerá činnost končí.
Ředitelé mají totiž v české školství obrovskou volnost, podle statistik OECD je vyšší už jen v Nizozemí. Chybí jim však i podpora od zřizovatelů. Těmi jsou v Česku velmi malé obce, které k tomu nemají odborné zázemí a chybí jim prostředky.
Odvážní učitelé
Systém tak závisí na odvážných a ambiciózních ředitelích a učitelích. Pokud škola takové postrádá, výuka tam dost pokulhává. To ukázalo i šetření České školní inspekce k dálkové výuce mezi řediteli. 15 procent učitelů základních škol, kteří s digitálními technologiemi pracovali už před nouzovým stavem, si s nastalou situací poradili bez problémů. Na druhou stranu je však stejný podíl těch, kteří moderní kanály vůbec nepoužívali. Nezbývalo jim tak nic jiného, než začít úplně od nuly. Ne vždy se to však podařilo. Nedostatky nejsou jen o technologiích, ale i o obsahu. Učitelé museli přehodnotit, jestli není probírané látky zbytečně moc a zda jsou všechny věci potřeba. Například, jestli by místo seznamu bitev třicetileté války nebylo lepší, co pro dějiny skutečně znamenala a jaké byly její důsledky.
Sáblík dodává, že mnoho lidí se díky koronavirové krizi naučilo i jinak přemýšlet. Naučili se, že není problém, když udělají chybu, protože chyby teď dělají všichni. Přehodnotí také obsah věcí, protože se ukazuje, že není všechno tak důležité, jak si doposud mysleli.
Podpora ředitelů a učitelů
Ke změnám je však potřeba i podpora. Ta však chybí jak ředitelům, tak i učitelům. Krize sice nastartovala sdílení dobré praxe, Ministerstvo školství připravilo web s užitečnými odkazy a pro distanční výuku a ve spolupráci s Českou televizí spustilo projekt UčíTelka. Nějaký jasný prostředník mezi MŠMT a školam však stále chybí.
Strategie 2030 počítá se vznikem takového článku. V současnosti ale fungují například metodické kabinety SYPO, kde si učitelé mohou vyměňovat zkušenosti a rozšiřovat dovednosti. Zatím existují pro tři předměty – Český jazyk a literatura, Informatika a ICT a Matematika a její aplikace.
Diskuze o maturitě
Zásadní problém při uvažování o změně představují témata diskuze – zkrátka to, o čem se v souvislosti se vzděláváním mluví. Znovu, i v čase pandemie, ovládlo diskuzi věčné téma – maturita. Místo toho, aby odborníci, učitelé, ředitelé a ministerstvo společně řešili, jak posunout české školství dopředu, skončili opět u maturity. Řeší se, jestli bude a kdy a jakou formu bude mít. Pokud se zrovna nehovoří o maturitě, jsou tématem jednotné přijímací zkoušky.
Odborníky opakovaně oceňovaný učitel Bohuslav Hora se tázal, zda opravdu nejsou ve školství podstatnější témata, než je maturita. Podle něj je třeba se ptát na smysl školství, tedy o to co jde v práci s dětmi. „Je to stres, přijímací zkoušky a maturita? Anebo spokojené děti, které budou generovat spokojenou zemi?“ ptá se.
Konzervativní přístup
Řada učitelů odmítá využívat jiné metody nebo nové technologie a razí stále frontální výuku před tabulí a učení látky nazpaměť. Hora myslí, že se jim to zdá strašně bezpečné, proto chtějí tento systém strážit. V tomto konzervativním přístupu mají ale překvapivě podporu velké části rodičů. „Rodiče jsou mnohdy spokojeni s tím, když to funguje stejně, jako to bylo za nich. Někdy mi to přijde skoro až jako taková zlomyslnost, když říkají: Heleďte, my jsme si tím také museli projít, tak si to, parchanti, užijte.“ komentuje to v nadsázce Sáblík.
V současnosti však známe jistoty padají. Ukazuje se, že pokud by letos maturita neproběhla, vůbec nic se nestane. I tak si školství poradí bez jednotné přijímací zkoušky, ani vysvědčení se známkami nebude nutností a studentům nebude chybět ani neprobraná látka.
Podle Pražáka je velmi zajímavý fakt, že ministerstvo doporučilo učitelům, aby využívali slovní hodnocení, protože známky nejsou nutné. Věří, že to tak do budoucna ukáže, že známky nejsou potřeba a vzdělávání může probíhat i bez nich.
Krok vpřed české školství udělá i používání digitálních technologií, v čemž velmi zaostávalo. Během několika jarních týdnů došlo k větší změně než za posledních deset let. Pražák doufá, že je tento impuls natolik velký, že to celé systém posune.
České školství bude velmi pravděpodobně digitálnější, přijde o své jistoty, učitelé přehodnotí látku, kterou učí a ředitelé budou možná odvážnější. Všichni tři učitelé se však shodují na tom, že žádná velká změna nepřijde, pokud se nezačne o vzdělávání jinak přemýšlet. Do té doby tak zůstane věčná diskuze o podobě státní maturity.
Zdroj: Seznam Zprávy
Zanechte komentář
You must be logged in to post a comment.